Příběhy pěstounů
Zazvonil telefon
Všechno to začalo před třemi lety. V den, kdy mi zazvonil telefon, se ozvala sociální pracovnice, zda jsem tedy ochotna po předchozí domluvě pomoci rodině a malému děvčátku. Po domluvení podrobností, jsme druhý den jeli pro holčičku do nemocnice, připraveni ji přijmout do našeho života.
Po příjezdu, si u nás děvčátko velice rychle zvyklo, až na základní návyky, které vůbec neznala a bylo potřeba ji vše učit od úplného začátku, jako kdyby byla batole.
Bylo na ní znát zanedbání. Neuměla jist, mluvit, kromě dvou slov, chodit na nočník. Absolutně neznala to, co by dvouleté dítě mělo zvládnout.
Začaly jsme tedy od úplného začátku a dnes můžu s klidným svědomím říct, že jsme tuto složitou cestu společně zvládly. Holčička dnes velice ráda chodí do školky, kde má spoustu kamarádů. Snaží se být samostatná, umí vyjmenovat téměř všechny barvy, mluví srozumitelně a osvojila si veškeré zvyky jako její vrstevníci.
Dnes je z ní pětiletá slečna, na které její předchozí život nejde téměř znát.
