Příběhy pěstounů
Ahoj Deníčku!
Jmenuji se Adam. Narozen jsem byl ………….. v …………… nemocnici. Teď a tady mi tedy je 13 let. Deníček jsem se rozhodl psát z jednoduchého důvodu. Uvědomil jsem si, že můj život je poměrně zajímavý a stojí za menší dokumentaci. Navíc mi vždy pomáhalo psát své pocity na řádky papíru, ale nikdy jsem si deníček nevedl. Musím se představit podrobněji.
Něco o mě:
Jmenuji se Adam a, je mi 13 let a žiji s babičkou a dědou, kteří jsou skvělí, hodní, no prostě zlatí. Žijeme v západní České republice, v malém městě…………..
No, nemluví se o tom dobře. Vysvětlení, proč nežiji s mámou či tátou to mít musí. U babičky a u dědy jsem, protože mě k nim udělil soud. Máma trpí schizofrénií a když mi bylo 8 let, prožil jsem si nejhorší dny ve svém životě. Vyšel jsem 2. třídu a prázdniny byly osudové. Celé 2 měsíce mě máma zamykala denně hned několik hodin doma, nevenčila naši fenku Marušku a bila mne od rána do večera. Měl jsem krvavé rány, modřiny a podlitiny po celém těle. Vždycky, když jsem dostal nějaké to jídlo, polovinu jsem dal Marušce. Nebít mě, umře hlady! Což se málem stalo! Možná, že si říkáš, proč mě tedy babička neosvobodila? Je to jednoduché, moje máma využila toho, že byla babička v té době v nemocnici a začala řádit. Babička měla rakovinu vaječníků, proto byla v nemocnici. Absolutní vyvrcholení nastalo 7. září 2015. Máma byla pod vlivem drog a nadvládou svého syndromu. Přibližně v 7 hodin podvečer jsem šel s mámou domů z obchodu, po dlouhé době jsem byl venku …
Byli jsme akorát u kruhového objezdu a potkali jsme dědu, on už věděl, že je něco v nepořádku. Navrhl mámě, že by si mě vzal k sobě, máma však nebyla rozumná a strčila dědu do silnice. Pohrozila mu, že jestli nás nenechá na pokoji, uteče se mnou! Děda tedy odešel, nechtěl, aby mi nějak, jakkoli ublížila. To se však stejně stalo! Na rohu kulturního domu u laviček jí spadly na zem náušnice. Ze vzteku mi dala facku, pak mě praštila do břicha, to jsem se skácel na zem. Pak do mě chvíli kopala. Já bezvládně ležel na zemi. Máma si sedla, hrála si s mobilem. Nikdo se mne nezastal, to že byla naproti otevřena hospůdka Fortuna. Měl jsem mžitky před očima, jediné co jsem vnímal bylo to, jak mi z ús teče krev a mámino podlé křičení: „Koukej najít krásný náušnice, chcípáku!“ Pak si nic nepamatuji. Vzbudím se až 2. den ráno a pospíchám do školy. O dva dny později mě povolá ředitel, abych šel s ním. Doprovodí mě k autu, už tenkrát jsem věděl co je na něm papsáno: Pečovatelská služba …….. To mě odvezlo k dědovi, rozeběhnul jsem se němu a objal ho. Po dlouhé době se zablýsklo světélko lásky v mé duši.
Asi půl roku poté jsem byl duševně nevyrovnaný a s mámou jsem se neviděl. Další půlrok jsem s mámou nemluvil.
Dnes jsem však s mámou za dobře. Uvědomil jsem si dost věcí.
Před třemi lety si však máma zase vrzla a to doslova! Narodil se můj mladší bráščka Petr. Ten o dva roky později končí v Dětském domově a za 3 měsíce si ho vzali jiní pěstouni.
KONEC
Teď se koukám na vše úplně jinak.
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O MĚ:
Žiji s babičkou a dědou. Píšu písně, povídky. Baví mě zpěv, plavání, Český jazyk a Literatura, kreslení, turistika a klid.
(A ještě rodina a sranda!)
Teď se dívám na svět úplně jinak. Mám hodně životních zkušeností, vždy když na mě někdo křičel a vyvolával konflikt, tak jsem to ignoroval a ignoruji. Přijde mi prostě zbytečné, vyhrožovat a bít se, dokud mi nedá ránu tak vše ignoruji, nebo dokud na mě někdo nesáhne, intimně. Nikdy jsem moc kamarádů neměl, spíše mám dospělé přátele a i těch není moc, za to však má kolem sebe lidi, kterým mohu věřit. Od té doby co nežiji s mámou jsem začal mít úspěchy ve škole. Vyjmenuji jen ty pro mne nejvýznamnější. Dvakrát jsem vyhrál čtenářskou soutěž, a do pololetí 6. třídy jsem měl samé jedničky, v 6. třídě jsem nastoupil do školního sboru, ve kterém jsme měli do nynějška lokálních úspěchů dost. Třeba já mám za sebou 17 koncertů. 7. třídu, tedy teď na konci června jsem vycházel s 3 z Fyziky a 2 z Matematiky a Přírodopisu, takže „OK“!
Právě jsem v pubertě a začalo mě bavit fotografování. V lednu jsem nastoupil do Základní Umělecké školy v ……… (ZUŠ), kde jsem s nimi byl nedávna na 1. koncertě. Byl to Benefiční koncert pro místní útulek na ……… Koncert se konal 12. 7. 2020 v ………..kostele, trval přibližně 2 hod a vybralo se přes 13 000 Kč! Příští školní rok začnu chodit i na sólový zpěv k naší významné paní učitelce ………... Jo jo, také dobré jméno.
Měl bych se také zmínit, do jaké, že to školy vlastně chodím, vid? Chodím do školy MŠ, ZŠ, SŠ …………….. Jak už jsem zmínil, píšu vlastní písně. Zatím jim mám 9 a pracují na desáté. Mám Vánoční album s jednoduchým názvem Happy Christmas, které mělo původně 8 písní, 3 z nich jsem však vyškrtnul, protože nebyly moc dobré. Teď je tedy v albu 5 písní: Vánoční čas, Štědrovečerní Hvězda, Snow of Dreams, Sněžítko a Christmas Ending.
Teď pracuji na druhém albu, první song už mám, to sice Broken Mug a teď píšu další song A Piece Of Interbocking Puzzles. Všechny písně jsou však bez instrumentu, tedy Acapella. Na žádný nástroj momentálně neumím a sám na to také nestačím. Se sólovým ale také začnu chodit na hodiny kytary!
Poslední dobou mi je smutno, což je znát i ve smutných textech v mých skladbách. Hlavním důvodem je stesk po bráškovi.
