Příběhy pěstounů
Příběh dívky v pěstounské péči
Jsem holka, která bere svoji babičku jako vlastní maminku.
Od malička mi babička pomáhala a zodpovědně vedla ke všemu co je správné a proto jsem ráda, že s ní žiju. S babičkou je mi velice dobře a obě dvě si navzájem snažíme pomáhat. Bydlely jsme společně jen my dvě a za nedlouho k nám přišla ještě moje mladší sestra, kterou mám také moc ráda.
Já i moje mladší sestra, hrajeme na violoncello, já od 9 let a sestra od 8 let. Hra na violoncello nás velice baví i díky babičce, protože nás motivuje a věří nám. Proto jsem se rozhodla, že chci na konzervatoř.
Úspěšně jsem splnila talentové zkoušky a byla jsem přijata, moc mě to potěšilo a měla jsem radost. Babička mi koupila na konzervatoř pár věcí ale taky violoncello, jinak bych tam nemohla jít. Velice děkuji za vše a myslím si, že takovou babičku by chtěl každý.
